Cestující zaměstnanci a výkon práce na cestě k zákazníkovi (podnikatel.cz, 13.6.2016)

Posouzení výkonu práce u pravidelně cestujících zaměstnanců (obchodních zástupců, instalatérů, techniků apod.) není jednoduché. A může se brzy změnit.

Posouzení výkonu práce u takzvaných cestujících zaměstnanců by se ale mohlo brzy změnit. A to s ohledem rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) z 10. 9. 2015, případ „Tyco“ – sp. zn. C-266/14. Předmětným rozhodnutím SDEU se podle Moniky Zábranské z FABIAN & PARTNERS, advokátní kanceláře změnil výklad pojmu „pracovní doba“. Dle rozhodnutí se za pracovní dobu považuje jakákoli doba, po kterou zaměstnanec v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi pracuje, je zaměstnavateli k dispozici a vykonává svou činnost nebo plní úkoly. Pokud je cestování nedílnou součástí postavení pracovníka, jenž nemá stálé nebo obvyklé pracoviště, nelze pracoviště omezit na fyzickou přítomnost u zákazníků. SDEU tak považuje dobu strávenou na cestě mezi bydlištěm a místem prvního a posledního zákazníka za pracovní dobu. Tento výklad lze však aplikovat pouze pro zaměstnance bez stálého nebo obvyklého pracoviště, upřesňuje Monika Zábranská.