Řádné doručení výpovědi zaměstnancům? Téměř nereálné (podnikatel.cz, 21.11.2018)
Zákoník práce stanovil pro doručování důležitých písemností přísná pravidla. V některých případech je dodržet nelze. Jde vůbec výpověď řádně doručit?
Obecně je doručování písemností zaměstnanci zaměstnavatelem podle § 336 zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce nejsložitější, proto jej také zákon označuje za poslední, zbytkovou, možnost, když se nepodaří zaměstnanci doručit písemnost preferovaným způsobem, tedy přímo (§334 ZP) nebo prostřednictvím elektronické komunikace (§ 335 ZP).
Pokud nelze ani jedním z uvedených způsobů písemnost zaměstnanci doručit, nezbývá než využít službu doručení do zahraničí s dodejkou (Avis de réception) a dodáním do vlastních rukou adresáta (Á remettre en main propre), které Česká pošta ve svých službách nabízí. Pro tento způsob doručení je pak vhodné využít speciální obálku obsahující poučení o důsledcích nepřevzetí zásilky. Obdobně pak případná výzva k vyzvednutí by měla obsahovat poučení o tom, že po uplynutí lhůty 10 pracovních dnů může nastat fikce doručení. (Viz POŠTOVNÍ PODMÍNKY České pošty, s.p. ZÁKLADNÍ POŠTOVNÍ SLUŽBY - Článek 127 Dodání v zahraničí 1. Zahraniční provozovatel dodá poštovní zásilku způsobem stanoveným národními předpisy. 2. Jestliže byla v případě doplňkové služby podle článku 124 poštovní zásilka dodána, dodejku s údaji o dodání poštovní zásilky podnik bez průtahů předá odesílateli.)
Ani tak se nejspíš nepodaří naplnit zcela literu zákona, neboť na dodání písemnosti zaměstnanci podle § 336 ZP jsou tímto zákonem kladeny vysoké požadavky, které se často ani v České republice úplně dodržet nedaří. Vzhledem k tomu, že tato oblast není doposud dostatečně vyložena ani judikaturou Nejvyššího soudu ČR, lze se pouze domnívat, že zaměstnavatel, který učinil objektivně vše, co bylo v jeho silách, tudíž že využil služby licencovaného poskytovatele poštovních služeb, zvolil takový smluvní vztah s tímto poskytovatelem, který nejlépe odpovídá požadavkům zákoníku práce a bude schopen toto dokázat, bude mít silnou výchozí pozici v případném soudním sporu s vypovězeným.
Další, avšak již finančně náročnější variantou, jsou služby soukromých kurýrních služeb, které budou předmětné písemnosti doručovat jako zástupce zaměstnavatele. Takovéto dodání pak bude opět upraveno podle § 334 zákoníku práce, přičemž tím tak odpadnou striktní podmínky požadované dle § 336 zákoníku práce upravující doručování prostřednictvím licencovaného provozovatele poštovních služeb. Kurýr pak má možnost v případě odmítnutí převzetí zásilky pořídit o tom záznam a výpověď by se v souladu s § 334 ZP považovala za doručenou, nevyřeší ovšem problém osoby nekontaktovatelné.
Písemnost pak bude doručena převzetím zaměstnancem, odmítnutím převzetí s poučením a záznamem, nebo marným uplynutím 10 denní lhůty (počítané v pracovních dnech), od avíza o možném vyzvednutí a poučení o důsledcích jejího nepřevzetí. Pro případ, kdy však není možné doručení prokázat, neboť v dané zahraniční zemi neexistuje služba (dodejka), český zákoník práce odpověď nedává.
Pokud nelze ani jedním z uvedených způsobů písemnost zaměstnanci doručit, nezbývá než využít službu doručení do zahraničí s dodejkou (Avis de réception) a dodáním do vlastních rukou adresáta (Á remettre en main propre), které Česká pošta ve svých službách nabízí. Pro tento způsob doručení je pak vhodné využít speciální obálku obsahující poučení o důsledcích nepřevzetí zásilky. Obdobně pak případná výzva k vyzvednutí by měla obsahovat poučení o tom, že po uplynutí lhůty 10 pracovních dnů může nastat fikce doručení. (Viz POŠTOVNÍ PODMÍNKY České pošty, s.p. ZÁKLADNÍ POŠTOVNÍ SLUŽBY - Článek 127 Dodání v zahraničí 1. Zahraniční provozovatel dodá poštovní zásilku způsobem stanoveným národními předpisy. 2. Jestliže byla v případě doplňkové služby podle článku 124 poštovní zásilka dodána, dodejku s údaji o dodání poštovní zásilky podnik bez průtahů předá odesílateli.)
Ani tak se nejspíš nepodaří naplnit zcela literu zákona, neboť na dodání písemnosti zaměstnanci podle § 336 ZP jsou tímto zákonem kladeny vysoké požadavky, které se často ani v České republice úplně dodržet nedaří. Vzhledem k tomu, že tato oblast není doposud dostatečně vyložena ani judikaturou Nejvyššího soudu ČR, lze se pouze domnívat, že zaměstnavatel, který učinil objektivně vše, co bylo v jeho silách, tudíž že využil služby licencovaného poskytovatele poštovních služeb, zvolil takový smluvní vztah s tímto poskytovatelem, který nejlépe odpovídá požadavkům zákoníku práce a bude schopen toto dokázat, bude mít silnou výchozí pozici v případném soudním sporu s vypovězeným.
Další, avšak již finančně náročnější variantou, jsou služby soukromých kurýrních služeb, které budou předmětné písemnosti doručovat jako zástupce zaměstnavatele. Takovéto dodání pak bude opět upraveno podle § 334 zákoníku práce, přičemž tím tak odpadnou striktní podmínky požadované dle § 336 zákoníku práce upravující doručování prostřednictvím licencovaného provozovatele poštovních služeb. Kurýr pak má možnost v případě odmítnutí převzetí zásilky pořídit o tom záznam a výpověď by se v souladu s § 334 ZP považovala za doručenou, nevyřeší ovšem problém osoby nekontaktovatelné.
Písemnost pak bude doručena převzetím zaměstnancem, odmítnutím převzetí s poučením a záznamem, nebo marným uplynutím 10 denní lhůty (počítané v pracovních dnech), od avíza o možném vyzvednutí a poučení o důsledcích jejího nepřevzetí. Pro případ, kdy však není možné doručení prokázat, neboť v dané zahraniční zemi neexistuje služba (dodejka), český zákoník práce odpověď nedává.
Mgr. Bc. Martin Král
Více na https://www.podnikatel.cz/clanky/mohou-podnikat-i-lide-kterym-soud-omezil-kvuli-dusevni-poruse-svepravnost/
