Home / Napsali o nás / Štěpení pohledávek uplatňovaných přihláškou v insolvenčním řízení

Těžké časy vám dodávají odvahu k tomu, abyste mysleli na nemyslitelné.

Andy Grove

Štěpení pohledávek uplatňovaných přihláškou v insolvenčním řízení

Uplatnění pohledávek věřitelů prostřednictvím přihlášek v rámci insolvenčního řízení může být pro věřitele často obtížné. Projev vůle k takovému uplatnění musí splňovat zákonem stanovené náležitosti, které jsou v jistém ohledu značně formalizované a vyžadují tak alespoň základní povědomí o právní úpravě zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Dále v případě zajištěné pohledávky vyžadují uvážení věřitele, pod jakým typem pohledávky (myšleno zajištěná či nezajištěná) bude svoje práva přihlašovat, aby došlo k jejich nejvyššímu možnému uspokojení.

V souvislosti s tímto, v případě řešení úpadku oddlužením, docházelo při přihlašování ze strany věřitelů k tzv. štěpení pohledávek, kdy část pohledávky, jejíž uspokojení věřitelé očekávali z výtěžku zpeněžení, přihlašovali pod typem pohledávky zajištěná. Zbylou část pohledávky pak přihlašovali jako nezajištěnou, aby byla uspokojována prostřednictvím splátkového kalendáře nebo z výtěžku zpeněžení nezajištěného majetku (dále jen „štěpení pohledávky“). Pravidlo, že ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, se uspokojuje stejně jako nezajištěné pohledávky, již není v insolvenčním zákoně obsaženo, nicméně právní praxe je ve shodě v tom, že toto pravidlo má obecnou platnost. V případě oddlužení však insolvenční zákon, v ust. § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „InsZ“), stanovuje odlišné speciální pravidlo. Důvodem pro štěpení pohledávky je tak skutečnost, že v případě řešení úpadku oddlužením se dle ust. § 398 odst. 3 InsZ, zajištěná pohledávka uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení a neuspokojená část nepřechází do typu nezajištěné pohledávky, jak je tomu v případě řešení úpadku konkursem.

Insolvenční soudy se v minulosti několikrát zabývaly otázkou, zda je tento postup štěpení pohledávky přípustný či nikoliv a jejich stanoviska se v průběhu času měnila (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2014 č.j. 104 VSPH 126/2014-38; usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, č.j. 2 VSPH 405/2014-P4-9 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2017, č.j. 2 VSOL 1109/2017-P7-13). Věřitel se tak mohl dočkat toho, že jednou byla jeho pohledávka uspokojována v režimu z části zajištěné a z části nezajištěné pohledávky, jindy byl vyzván k opravě přihlášky pod sankcí odmítnutí postupem dle ust. § 185 InsZ případně byla tato pohledávka (chybně) insolvenčními správci popírána.

Závěr týkající se problematiky štěpení pohledávek byl však v srpnu roku 2018 vysloven Nejvyšším soudem (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2018, č.j. 29 ICdo 61/2016-54) a to tak, že tento postup není možný. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konkrétně uvedl: „Věřitel, jenž přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku (jistinu i akcesorické pohledávky s jistinou související, tzn. úroky, úroky z prodlení, náklady řízení apod.), nemůže v přihlášce pohledávky tuto pohledávku uplatnit částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou.“ Toto svoje stanovisko odůvodnil mimo jiné tím, že „...tento postup věřitelů je veden snahou ukrojit si ze společného koláče pro sebe co nejvíce na úkor ostatních nezajištěných věřitelů a eliminovat pravidlo vyjádřené v ust. § 398 odst. 3 InsZ“.

Z ekonomického hlediska mám za to, že věřitelé, jenž byli při vstupu do obchodního vztahu s nynějším dlužníkem dostatečně obezřetní a včas svoji pohledávku zástavním právem zajistili, by měli mít možnost štěpit pohledávky na zajištěnou a nezajištěnou část, pokud tak bude učiněno již ve fázi přihlašování, aby bylo od počátku postaveno na jisto, jaká část bude uspokojována v rámci výtěžku zpeněžení a jaká část bude uspokojována například ze splátkového kalendáře. Věřitelé přitom mají neopomenutelná hlasovací práva, prostřednictvím nichž mohou do jisté míry s insolvenčním řízení disponovat, jako například ovlivnit způsob řešení úpadku dlužníka. Z hlediska zásad a účelu insolvenčního řízení je však závěr Nejvyššího soudu o nemožnosti štěpení pohledávek pochopitelný a sleduje společný záměr.

Co se samotného akcesorického vztahu pohledávek týče je pochopení této problematiky významné i pro rozlišení jednotlivých nároků v přihlášce a jejich následné uspokojování. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2107/2012 je zástavní právo akcesorické zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka. Zástavní právo přitom může být zřízeno nejen k zajištění pohledávky, která již vznikla, ale také za účelem zabezpečení pohledávky, která má vzniknout teprve v budoucnu nebo jejíž vznik je vázán na splnění podmínky. Pohledávkou, která vznikne v budoucnu, se rozumí pohledávka, jež bude založena na základě smlouvy uzavřené na základě smlouvy o smlouvě budoucí, popřípadě podle jiného ujednání (dohody, smlouvy) účastníků, jež obsahuje závazek zřídit určitou pohledávku v budoucnosti (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003).

Věřitel vedle sebe může například přihlásit jak pohledávku směnkou zajištěnou, tak i pohledávku ze zajišťovací směnky. V rozsahu, v němž se tyto pohledávky kryjí je na ně přitom nutno pohlížet jako na pohledávku jednu. (viz Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22.9.2016, č.j. 102 VSPH 329/2016-71). Nic tedy nemůže bránit paralelnímu přihlášení obou těchto pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Typicky se jedná o situace, kdy pohledávka č. 1 vznikla na základě smlouvy o úvěru (kausální závazek), pohledávka č. 2 vznikla ze zajišťovací směnky (směnečný závazek), a to dluhu z uvedené smlouvy o úvěru. Závazek kausální a závazek směnečný jsou tak zásadně závazky samostatnými.

S ohledem na výše uvedené by bylo možno uzavřít, že k nepravému rozštěpení pohledávky, by mohlo dojít právě na základě kausálního vztahu zajištěného zástavním právem k nemovité věci, kdy by pohledávka byla uplatněna jako zajištěná majetkem dlužníka. Vedle toho by byla bez dalšího přihlášena pohledávka ze zajišťovací směnky, kdy na takovou se pro účely insolvenčního řízení hledí jako na pohledávku nezajištěnou (není-li sama zajištěna zástavním právem).

JUDr. Ing. Pavel Fabian

Advokát a insolvenční správce se zvláštním povolením

Bc. Alice Sedmíková

Asistentka insolvenčního správce

Zdroj: Konkurzní noviny, květen 2019

www.fabianpartners.cz

Advokátní kancelář: Obchodní právo | Závazkové právo | Zakládání společností | Valné hromadyNekalá soutěž | Insolvence | Finanční právo | Právo nemovitostí | Soudní spory | Náhrada škody | Rozhodčí řízení, arbitráže | Občanské právo | Pracovní právo | Právo duševního vlastnictví, autorské právo | Právo IT | GDPROchrana osobnosti a dobrého jména | Trestní právo | Neziskové organizace | Úschovy | Právní služby pro firmy | Reference

Vymáhání dluhů (pohledávek): Výhody vymáhání advokátem | Soudní vymáhání | Mimosoudní vymáhání | Evropský platební rozkaz | Platební rozkaz | Inkaso pohledávek | Správa pohledávek | Směnečný platební rozkaz | Zajištění dluhu | Náhrada škody na zdraví | Exekuce | Vymáhání na Slovensku

Insolvence: Insolvenční správce | Pro věřitele | Pro dlužníky | Insolvenční návrh | Přihláška pohledávky | Zajištěné pohledávky | Oprava výše daně | Popření pohledávky | Konkurs | Oddlužení | Reorganizace | Incidenční spory | Likvidace firem