Home / Napsali o nás / Uplatnění nároku na náhradu škody za opožděné podání insolvenčního návrhu

Nevážím si nikoho, kdo dnes není moudřejší než včera.

Abraham Lincoln

Uplatnění nároku na náhradu škody za opožděné podání insolvenčního návrhu

Ačkoliv je v oblasti insolvenčního práva v současné době předmětem odborných debat a příspěvků především novela insolvenčního zákona, jejíž účinnost očekáváme počínaje dnem 1. 6. 2019, nelze opomíjet některé právní instituty, kterých se sice novela nijak nedotkne, ale jejich aplikace v praxi je komplikovaná a často působí nemalé obtíže. Z těchto „problematických“ institutů v oblasti insolvenčního práva je příkladem náhrada škody za opožděné podání (příp. nepodání) insolvenčního návrhu. Tento příspěvek se proto bude věnovat právě nároku na náhradu škody vzniklé věřiteli v důsledku nesplnění povinnosti dle ust. § 98 InsZ – za jakých okolností, a jakým způsobem lze tento nárok uplatnit. První část příspěvku řeší nejprve odpovědnost za porušení povinnosti podat insolvenční návrh, a v návaznosti na to, jaké jsou možnosti věřitele, kterému vznikne škoda či jiná újma kvůli tomu, že insolvenční návrh nebyl podán zavčasu. V druhé části příspěvku se pak budeme věnovat samotnému podání žaloby na náhradu škody a specifikům řízení o ní.

Povinnost dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou podnikající osobou, podat insolvenční návrh, a to bez zbytečného odkladu poté, co dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ust. § 98 InsZ. Stejnou povinnost mají také zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán, případně likvidátor, je-li dlužník, který je právnickou osobou, v likvidaci (§ 98 odst. 2 InsZ). Tyto osoby jsou tedy odpovědné za podání insolvenčního návrhu, a jsou tedy pasivně legitimovanými osobami v případě uplatnění nároku na náhradu škody.

V praxi bývá poněkud složité odhadnout správný okamžik pro podání insolvenčního návrhu. Lhůta určená v ust. § 98 odst. 1 InsZ („bez zbytečného odkladu…“) totiž neurčuje přímo, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost splnit. Jak vyplývá z ustálené judikaturní praxe , jedná se o velmi krátkou lhůtu, v níž má být učiněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle. Doba trvání lhůty přitom závisí na okolnostech konkrétního případu, přičemž je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu bránily ve splnění zákonné povinnosti. Osoba odpovědná za včasné podání insolvenčního návrhu by se o úpadku měla dozvědět nejpozději v okamžiku sestavení účetní závěrky, což ovšem již může být pozdě pro podání insolvenčního návrhu. Proto je nezbytné, aby měl především statutární orgán společnosti přehled o hospodářské situaci společnosti, a aby byl schopen rozpoznat, že společnost naplnila znaky úpadku ve smyslu ust. § 3 InZ. To je podle mého názoru ostatně projevem péče řádného hospodáře, s níž má statutární orgán jednat při výkonu své funkce.

Pokud dlužník nebo odpovědná osoba insolvenční návrh nepodá, nebo jej podá později, než ukládá § 98 InsZ, a tedy poruší svou zákonnou povinnost, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, která v důsledku porušení vznikne. V důsledku prodlení při podání insolvenčního návrhu může například dojít k několikanásobnému navýšení věřitelovy pohledávky za dlužníkem, ke kterému by nemuselo dojít, kdyby příslušná osoba podala insolvenční návrh zavčasu. Při včasném podání insolvenčního návrhu by měl věřitel možnost učinit taková opatření, aby jeho pohledávka vůči věřiteli už více nenarůstala, např. by omezil či úplně přerušil obchodní vztah s dlužníkem.

Škodu nebo jinou újmu, která tímto věřiteli vznikne, má věřitel možnost požadovat po dlužníku, resp. jiné osobě, která byla povinna insolvenční návrh podat. Tuto variantu zákon umožňuje logicky proto, že na dlužníku, který je insolventní, již většinou není reálné se plnohodnotně uspokojit. V praxi bývají těmito odpovědnými osobami, po nichž je náhrada škody požadována, nejčastěji členové statutárního orgánu společnosti v úpadku. Pokud je členů více, odpovídají za škodu společně a nerozdílně. Odpovědnost členů statutárního orgánu společnosti je zakotvena rovněž v ust. § 159 odst. 3 OZ a paralelně v ust. § 68 ZOK. Vedle žaloby na náhradu škody podle § 99 InsZ, mají věřitelé možnost uplatnit svůj nárok na náhradu škody či na splnění závazků v určitých případech také podle ustanovení OZ a ZOK. Pokud statutární orgán nesplnil povinnost podle § 68 ZOK činit „vše potřebné a rozumně předpokládatelné“ k odvrácení hrozícího úpadku, avšak následně s podáním insolvenčního návrhu nebyl v prodlení dle InsZ, nezbývá věřiteli nic jiného, než se domáhat rozhodnutí soudu o ručení statutárního orgánu skrze ust. § 68 ZOK. V případě, že byl statutární orgán společnosti skutečně v prodlení s podáním insolvenčního návrhu, je možné z procesní opatrnosti využít souběžně jak ust. § 68 ZOK, tak ust. § 99 InsZ. V případě podání žaloby dle ust. § 99 InsZ má ale věřitel poněkud jednodušší důkazní břemeno, neboť dokazuje pouze prodlení statutárního orgánu s podáním insolvenčního návrhu; výše škody je přitom dána rozdílem mezi zjištěnou výší pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení, a částkou, kterou byla pohledávka uspokojena v insolvenčním řízení, a příčinná souvislost vyplývá objektivně z porušení povinnosti podat insolvenční návrh. Ust. § 99 InsZ obrací důkazní břemeno na osobu odpovědnou za podání insolvenčního návrhu stran výše škody a příčinné souvislosti. Aby se tato osoba zprostila odpovědnosti za škodu, musí sama prokázat, že porušení povinnosti nemělo vliv na rozsah uspokojení pohledávky, nebo že nezávisle na její vůli nastaly skutečnosti, které nemohla odvrátit, ačkoliv vynaložila veškeré úsilí, které lze po ní spravedlivě očekávat.

Kromě podání žaloby na náhradu škody, může věřitel situaci řešit také prostřednictvím návrhu na předběžné opatření dle ust. § 100 InsZ, na jehož základě může soud uložit osobě odpovědné za podání insolvenčního návrhu (osobě povinné), aby složila do úschovy soudu přiměřenou peněžitou částku k pokrytí alespoň podstatné části předpokládané škody nebo jiné újmy. Současně soud určí navrhovateli (oprávněnému věřiteli) lhůtu k podání žaloby na náhradu škody. Předběžné opatření samozřejmě není rozhodnutím, v němž by byla vyřešena otázka, zda a v jaké výši vznikla škoda či jiná újma. Konečné zjištění je plně v dispozici nalézacího soudu v rámci řízení o žalobě na náhradu škody.

Jak vyplývá z textu výše, je žaloba podle ust. § 99 InsZ efektivním nástrojem k ochraně práv věřitele. S ohledem na specifika řízení o této žalobě, i s ohledem na skutkové okolnosti, které musí být pro úspěšné podání této žaloby splněny, je však třeba se detailně zabývat praktickými otázkami, s nimiž věřitel zvažující podání této žaloby musí kalkulovat. Jedná se zejména o otázku promlčení nároku na náhradu škody (s ohledem na určení vzniku prodlení na straně povinné osoby), a dále pak o vyčíslení výše škody, a to především již v průběhu insolvenčního řízení. Těmito otázkami se budeme zabývat v druhé části příspěvku…

Mgr. Veronika Sedláčková, asistentka insolvenčního správce

JUDr. Ing. Pavel Fabian, insolvenční správce se zvláštním povolením



Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční návrh), (dále v textu jen „InsZ“).

Rozsudek NS ČR ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.

Viz komentář k ust. § 98 insolvenčního zákona. KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související: komentář. Wolters Kluwer ČR, a.s.

Závazek jednat s péčí řádného hospodáře ukládá členům statutárního orgánu ust. § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále v textu jen „OZ“).

Bod V. (Povinnost podat insolvenční návrh) komentáře k ust. § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I. Wolters Kluwer ČR, a.s.

Jak vyplývá z komentáře k ust. § 159 odst. 3 OZ, mezi tímto ustanovením a ust. § 68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), (dále v textu jen „ZOK“), není vztah speciální, avšak se jedná o paralelní právní úpravu.

Ust. § 99 odst. 3 InsZ.

Usnesení ze dne 30. 6. 2014, č. j. 1 VSOL 114/2014-B-28.

Zdroj: Konkurzní noviny, 22.3.2019

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; font: 11.0px Helvetica}

22. brezna 2019

www.fabianpartners.cz

Advokátní kancelář: Obchodní právo | Závazkové právo | Zakládání společností | Valné hromadyNekalá soutěž | Insolvence | Finanční právo | Právo nemovitostí | Soudní spory | Náhrada škody | Rozhodčí řízení, arbitráže | Občanské právo | Pracovní právo | Právo duševního vlastnictví, autorské právo | Právo IT | GDPROchrana osobnosti a dobrého jména | Trestní právo | Neziskové organizace | Úschovy | Právní služby pro firmy | Reference

Vymáhání dluhů (pohledávek): Výhody vymáhání advokátem | Soudní vymáhání | Mimosoudní vymáhání | Evropský platební rozkaz | Platební rozkaz | Inkaso pohledávek | Správa pohledávek | Směnečný platební rozkaz | Zajištění dluhu | Náhrada škody na zdraví | Exekuce | Vymáhání na Slovensku

Insolvence: Insolvenční správce | Pro věřitele | Pro dlužníky | Insolvenční návrh | Přihláška pohledávky | Zajištěné pohledávky | Oprava výše daně | Popření pohledávky | Konkurs | Oddlužení | Reorganizace | Incidenční spory | Likvidace firem