Home / Napsali o nás / Specifika zapodstatových pohledávek v praxi insolvenčního správce

Výsledkem myšlení nemá být pocit, ale čin.

Vincent van Gogh

Specifika zapodstatových pohledávek v praxi insolvenčního správce

Insolvenční správce se při výkonu své funkce zcela běžně setkává s tím, že v rámci insolvenčního řízení vůči jeho osobě uplatňují věřitelé svou pohledávku za dlužníkem, o níž se domnívají, že se jedná o pohledávku mající přednostní postavení, přičemž tvrdí, že se jedná o tzv. pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (dále také jen jako zapodstatové pohledávky). Při podrobnějším rozboru uplatněné pohledávky však insolvenční správce nesčetněkrát zjišťuje, že se ve skutečnosti nejedná o pohledávku s takovou povahou a že věřitel zvolil nesprávný postup při jejím uplatnění.

Tento článek reaguje na nesprávný postup věřitelů při uplatnění jejich pohledávky a blíže se zabývá problematikou tzv. zapodstatových pohledávek, uvádí na pravou míru, jaké pohledávky lze považovat za zapodstatové, a jaké nikoliv, jaký je správný postup pro uplatnění takové pohledávky v rámci insolvenčního řízení a jakým způsobem jsou takové pohledávky v průběhu insolvenčního řízení uspokojovány.

Jaké pohledávky jsou „zapodstatové“, a jaké nikoliv?


Zapodstatové pohledávky – pohledávky za majetkovou podstatou, jakož i pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jsou vymezeny taxativním výčtem v ust. § 168 a § 169 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Tato ustanovení obsahují obecný odkaz i na další případy pohledávek, o nichž insolvenční zákon výslovně stanoví, že se jedná o pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jim postavené na roveň.

Mezi takové „další pohledávky za majetkovou podstatou“ řadíme například pohledávky představující náklady za právní či ekonomické služby specializovaných odborníků najatých věřitelským výborem za podmínek dle ust. § 60 odst. 3 IZ, nebo pohledávky představující náhradu nutných výdajů a odměnu osob, které jsou povinné obstarávat záležitosti pro dlužníka na základě jeho příkazu, pověření nebo plné moci podle ust. § 252 odst. 2 IZ. Jako „další pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou“ pak insolvenční zákon označuje například náklady na vypracování znaleckého posudku podle ust. § 43 odst. 3 IZ či nárok na odměnu za zpracování návrhu na povolení oddlužení v ust. § 390a odst. 5 IZ.

Je nutné mít na paměti, že výčet zapodstatových pohledávek nelze nijak rozšiřovat, a proto jiné, než insolvenčním zákonem stanovené pohledávky, nelze považovat za pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jim na roveň. Věřitelé například běžně v průběhu insolvenčního řízení uplatní svou pohledávku jako pohledávku za majetkovou podstatou jen na základě toho, že vznikla po úpadku dlužníka. Častým případem jsou pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného nájemného v době po schválení oddlužení dlužníka. Takové pohledávky ale nelze zahrnout pod rozsah ustanovení § 168 či 169 IZ, a proto musí věřitel v takovém případě zvolit jiný postup při jejich vymáhání.

Vzniknou-li pochybnosti o tom, zda pohledávka je či není zapodstatovou pohledávkou, uloží insolvenční soud věřiteli lhůtu 30 dnů k podání žaloby na určení uplatněné pohledávky postupem dle ust. § 203a IZ.

Kdy a jak uplatnit zapodstatovou pohledávku?

Co se týká lhůty k uplatnění pohledávky za podstatou, lze je uplatnit kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Výjimkou je nárok zpracovatele návrhu na povolení oddlužení a insolvenčního návrhu na úhradu odměny za jeho sepis a podání ve smyslu ust. § 390a odst. 5 IZ, pro jehož uplatnění je zákonem stanovena lhůta 30 dnů od vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

Zapodstatové pohledávky se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičním oprávněním (§ 203 odst. 1 IZ), tou je insolvenční správce jen v době od prohlášení konkursu, a to za předpokladu, že je úpadek dlužníka řešen konkursem. V ostatních případech se zapodstatová pohledávka uplatňuje vůči dlužníku, přičemž insolvenční správce musí být věřitelem vždy vyrozuměn o uplatnění pohledávky. K vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň slouží speciální formulář, který je volně ke stažení na portálu Ministerstva spravedlnosti ČR. Náležitosti tohoto vyrozumění jsou stanoveny ustanovením § 11 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení.

Lze konstatovat, že správný postup při uplatnění zapodstatových pohledávek bývá ze strany věřitelů zachován spíše výjimečně. Je zcela běžné, že věřitel uplatní svou pohledávku vůči nesprávné osobě, typicky rovnou vůči insolvenčnímu správci, i když je to zpravidla právě dlužník, vůči komu má být pohledávka uplatněna, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci.

Uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou

Je obecně stanoveno, že pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku (ust. § 168 odst. 3, § 169 odst. 2 IZ). Jsou hrazeny osobou s dispozičním oprávněním k majetku (ust. § 203 odst. 3 IZ), a to buď z peněžních prostředků dlužníka, nebo z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, pokud v rámci řešení úpadku dlužníka dochází ke zpeněžení majetku. Takto obecně formulované pravidlo samozřejmě neplatí bez výjimky. K tomu, aby byla úhrada zapodstatových pohledávek provedena, je samozřejmě nutné, aby byly k dispozici prostředky k takové úhradě. Ty však ihned po rozhodnutí o úpadku zpravidla k dispozici nejsou.

Záleží pak také na tom, jakým způsobem je řešen úpadek dlužníka. Pokud je povoleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, jsou zapodstatovými pohledávkami typicky odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, odměna za zpracování insolvenčního návrhu, případně výživné. Postup a pořadí uspokojení těchto pohledávek je pak zpravidla určen již v usnesení, kterým je schválen splátkový kalendář a insolvenční správce postupuje při uspokojení pohledávek v souladu s tímto usnesením, přičemž hradí z příjmu dlužníka vždy nejprve pohledávky za majetkovou podstatou (typicky odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce), a poté pohledávky postavené jim na roveň, až poté hradí ostatní pohledávky dle splátkového kalendáře.

Uspokojují-li se zapodstatové pohledávky v rámci konkursu z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, přistupuje se k jejich úhradě ještě před rozvrhem (§ 305 IZ), a to postupně v pořadí dle ust. § 168 a 169 IZ. Pokud insolvenční správce zjistí, že majetek dlužníka nepostačuje ani pro úhradu zapodstatových pohledávek, je to důvodem pro zrušení konkursu postupem dle ust. § 308 odst. 1, písm. d) IZ. Pro insolvenčního správce není mnohdy snadné rozhodnout o vyplacení příslušné pohledávky, neboť je možné, že se objeví jiná pohledávka mající obdobnou povahu, kterou měl insolvenční správce uspokojit přednostně před jinou zapodstatovou pohledávkou. Insolvenční správce nese odpovědnost za škodu vzniklou tím, že nemohla být uspokojena pohledávka věřitele za majetkovou podstatou (dle ust. § 37 odst. 3 IZ). Je tedy na místě, aby insolvenční správce při uspokojení zapodstatových pohledávek postupoval skutečně s rozmyslem tak, aby úhrada příslušných pohledávek proběhla skutečně plně v souladu s insolvenčním zákonem.

Závěr

Tento článek poukazuje, na skutečnost, že uplatnění i uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň má v rámci insolvenčního řízení svá specifika. Věřitelé často nepostupují zcela korektně při uplatnění zapodstatové pohledávky – nejen, že často není dodržena formální stránka uplatnění těchto pohledávek, ale občas je ze strany věřitele uplatněna pohledávka zcela nesprávně jako zapodstatová, i když ve skutečnosti takové postavení nemá. Odpovědnost za správné uspokojení pohledávek přitom leží na insolvenčním správci. Je tedy žádoucí, aby dohlédl na zachování zákonného postupu nejen při uplatnění těchto pohledávek, ale především při jejich uspokojení v rámci konkrétního způsobu řešení úpadku dlužníka, což není snadná úloha. Lze tedy doporučit, aby insolvenční správce velmi důsledně vážil postup při uspokojení zapodstatových pohledávek, a zabránil tak případnému zásahu do práv některého z věřitelů s pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou jí postavenou na roveň, a vyhnul se případnému vzniku škody, za kterou by v souladu s insolvenčním zákonem odpovídal.

Mgr. Veronika Sedláčková

(Konkursní noviny, 12/2018)

www.fabianpartners.cz

Advokátní kancelář: Obchodní právo | Závazkové právo | Zakládání společností | Valné hromadyNekalá soutěž | Insolvence | Finanční právo | Právo nemovitostí | Soudní spory | Náhrada škody | Rozhodčí řízení, arbitráže | Občanské právo | Pracovní právo | Právo duševního vlastnictví, autorské právo | Právo IT | GDPROchrana osobnosti a dobrého jména | Trestní právo | Neziskové organizace | Úschovy | Právní služby pro firmy | Reference

Vymáhání dluhů (pohledávek): Výhody vymáhání advokátem | Soudní vymáhání | Mimosoudní vymáhání | Evropský platební rozkaz | Platební rozkaz | Inkaso pohledávek | Správa pohledávek | Směnečný platební rozkaz | Zajištění dluhu | Náhrada škody na zdraví | Exekuce | Vymáhání na Slovensku

Insolvence: Insolvenční správce | Pro věřitele | Pro dlužníky | Insolvenční návrh | Přihláška pohledávky | Zajištěné pohledávky | Oprava výše daně | Popření pohledávky | Konkurs | Oddlužení | Reorganizace | Incidenční spory | Likvidace firem